Můj drahý
že jsi mi mé srdce vzal
a do očí mi přitom lhal.
Proč klameš dívku jež nepoznala svět,
proč ničíš mladý stromek a jeho nežný květ?
Proč neřekl jsi hned, že me chceš oklamat,
ja teď nemusela plakat.
Už nebudu Ti v cestě stát,
když chceš jinou milovat.
Ale až budeš té druhé lásku slibovat,
vzpomeň si, že je tu ještě někdo,
kdo nepřestal Tě milovat.
Už nemám naději,
můj sen se rozplynul v závěji.
Slzy utíram, květy vadnou a já říkám Sbohem...
Komentáře
Přehled komentářů
Je to úžasný, ale kdybych měla poradit víc zapojetit sny........ sny jenž jsou zárověn tou pophou realitou. Psala jsem básničky taky, když jsem ještě toužila po princi jenž přujede na bílém koni, ale teď spíše už věřím ne to co je skutečností............. skus někdy napsat něco jako dopis kde se můžeš rozčílit, kde můžeš plakat......... to ted píši já a jěště jedna kámoška. skus to a uvidíš. Pá
Hm.......
(D_Axík, 13. 5. 2007 20:04)