Hafling
HAFLING
Jméno dostal tento pohledný a všestranný pracovní koník podle vesnice Hafflingen v Ötztalských Alpách v Tyrolsku. Původně byl chován také kolem dnes italského města Merana a Bolzana, avšak po 1. svět. válce se přestěhovalo hlavní středisko chovu do rakouských Tyrol. Na italské straně se nyní chová větší a těžší typ, vycházející z původních haflingů- Aveliňský kůň. Všichni dnešní haflingové pocházejí z polokrevného araba jménem El Bedavi XXII- který byl chován v Rakousku.
V průběhu staletí křížení v rámci rodu dalo vzniknout ponymu velmi výrazného typu: malé, ale silné postavy, vždy ryze zbarvenému, odolnému a jistému v kroku, jak se sluší na horského ponyho, s výraznými chody arabských předků.
Se svou poddajnou povahou představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně, vhodného i pro zápřež. Před nástupem mechanizace byl vyhledávaným koněm do zemědělství a jako soumar. Dnes se řada haflingů používá na turistické ježdění. Plemeno se vyváží do mnoha zemí a je zvláště oblíbené v Německu a Švýcarsku. Je známé svou dlouholetostí.
Hafling je ochotný a velmi učenlivý, vzhledem k silnému přílivu entální krve je však temperamentní a špatným zacházením či drilováním se jeho dobrý charakter snadno zkazí.
Výška: kolem 142 cm
Zbarvení: Ryzáci se světlou hřívou a ocasem
Stavba těla: Inteligentně vyhlížející hlava s velkýma očima, malýma ušima a mírně konkávním profilem; šikmé plece; silné hluboké tělo s dlouhým hřbetem a svalnatými bedry; silná záď; silné končetiny a vynikající kopyta.
Zajímavost
Čistokrevní haflingové rakouského chovu bývají označeni výžehem s písmenem H ve středu květu alpské protěže.
hafling
(DomikKr, 7. 5. 2007 19:01)