Paddy-příběh
Paddy byl krásný hřebeček plnokrevníka z matky Peggy po Saran, z otce po Lincoln. Tento vraník s velkou bílou lysinkou běhal až do svých devíti let dostihy v Německu a hlavně Rakousku, kde se narodil. Jeho dostihová kariéra byla přímo skvělá do doby než se ošklivě zranil a po vyléčení to šlo s jeho formou hodně dolů. Jeho majitel z něj chtěl mít špičkového plemeníka a když viděl, že se tak nestane chtěl z něj mít alespoň nějaký užitek a tak Paddyho prodal jednomu pánovi z České republiky. Ten koně dal do tréninku k českým dostihovým koním. Pak ho přihlásil do dvojkového dostihu, který Paddy vyhrál. Po pár dalších dostizích se ale jeho staré zranění znovu obnovilo a majitel Paddyho prodal jedné soukromé osobě, která všechny své koně bila a týrala. U Paddyho tomu nebylo jinak a na 2 roky, strávené u ní zřejmě nikdy nezapomněl. Potom Paddyho vysvobodil až muž, který ho měl odvézt na jatka. Toho koně mu bylo líto a zdálo se, že se mu i líbil. Paddy ,pak místo na jatka, byl odvezen na ranč Milná u Českého Krumlova. Tam se o něj hodní lidé starali a za rok z něj byl zase krásný kůň. Byl tu ale jeden problém - koník zůstával ke všemu apatický. Dělal jen to, co chtěli ostatní, jinak se ani nepohnul. Bylo mu teprve dvanáct let, kdy jsem na ranč přijela já. Paddyho jsem si zamilovala na první pohled a myslím, že jsem se mu líbila i já. Na naší první vyjížďce se pro mě choval jako ukázkový jedinec hodného koně, i když jsem se zprvu bála, že je to hřebec. Ostatní jeho chování brali jako samozřejmost, ale mě to nedalo a po vyjížďce jsem ho asi hodinu pozorovala v ohradě. Paddy se skoro ani nepohnul a když kolem něj prošel nějaký jiný kůň, raději ho obešel a šel se pást jinam. Vyptávala jsem se na něj všech, dokonce i jeho majitele. Řekl mi celý jeho příběh a dovolil mi se o něj starat a jezdit ho. Chodila jsem za ním každý den a brala ho na procházky jen tak na ohlávce. Věděla jsem, že mi neuteče a tak jsem ho nechávala pást na louce, kam jsme spolu chodili a kde už to znal. Nejdřív nechápal, co po něm chci, ale po pár dnech se konečně osmělil a za měsíc se choval jako každý jiný kůň s tím rozdílem, že mi nikdy neutekl z dohledu a dbal na to, abych se s ním proběhla i já. Pak se k mému úžasu choval stejně i mezi jinými koňmi i lidmi. Brávala jsem ho i na vyjížďky pod sedlo, které byli čím dál tím živější a člověk na Paddyho musel dávat mnohem větší pozor, než před dvěma měsíci. Paddy se pak vrátil do provozu a chodil i do hodin, byl pro velmi zkušené jezdce. Když jsme jeli k naší louce, vždycky začal vyvádět jako malé hříbě - se mnou v sedle nebo i bez, bylo mu to jedno. Hlavně že jsme se spolu cítili skvěle. Paddy přijal roli plemeníka a celých 5 let zušlechťoval místní chovné stádo. Jezdili jsme spolu na parkurové závody a také neregistrované dostihy, které skoro vždy vyhrával. Ve svých 28 letech vyšel naposledy na svou louku, kde si až do posledního okamžiku hrál jako hříbě, naposledy procválal pampeliškami a já, když se vracím na tu louku, vždy slyším jeho krásné a mohutné ržání a vidím, jak se spokojeně prohání pastvinami mezi svými klisnami.
